Když bych teď umřela, umřela bych šťastná
Když bych teď umřela, umřela bych šťastná
Kdybyste dnes umřeli, umřeli byste šťastní?
K tomuto tématu mě inspirovala kamarádka, která mi včera napsala, že se jí zdálo, že jsem umřela.
A já jí na to úplně spontánně odpověděla, že to byl krásný sen, protože když bych teď umřela, umřela bych šťastná. Protože tak, jak se cítím teď v pracovní oblasti (dělám práci, která mě baví, kterou cítím jako své poslání, při které jsem ve svém flow, při které využívám své schopnosti, znalosti a zkušenosti, při které se zároveň mohu rozvíjet, a která zároveň pomáhá lidem = žiji podle svého IKIGAI) i v osobní oblasti, tak jsem se vlastně asi v životě, tak dobře, necítila.
A není to o nějakých superlativech v hmotné podobě, to vůbec ne, i když je to asi to první, co každého hned napadne, ale je to o tom pocitu, protože ten je ze všeho v životě nejdůležitější! O něm to celé a všechno v životě je! A znovu jsem si tím připomněla, že to je to, oč tu běží. To být šťastní a spokojení v tomto okamžiku tady a teď, ale i s tím, kde jsme teď – pracovně i v osobním životě.
Není to o tom, co máte, ale o tom, jak se cítíte! A to spolu nesouvisí
Tím nemyslím, že už bychom neměli chtít jít dál, dál se nerozvíjet, dál na sobě a své kariéře či rozvoji nepracovat, dál nejít za svými sny, že bychom měli se jen spokojit s tím, jak to je a „usnout na vavřínech“, to ne, ba naopak! Myslím to tak, jestli když se teď ohlédnete, tak si můžete říct právě tohle?: „Když bych teď umřela, umřela bych šťastná.“
Myšleno s tím, že jsem ráda, že jsem zažila a prožila, co jsem zažila, že jsem uskutečnila, co jsem uskutečnit chtěla, že jsem šla po životní cestě, po které jsem jít chtěla, že jsem si dovolila vše, co jsem si dovolit a zažít v životě chtěla.
Nebo zda snad ještě žiji tak, že mám sice spoustu snů a plánů, ale říkám si „jednou, až jednou tohle bude, až jednou tohle realizuji, až jednou se do tohohle pustím, až jednou tohle vyřeším, až jednou si tohle budu moct dovolit, až jednou…, tak pak…“ A co když to jednou v našem životě budeme tak dlouho odsouvat, že to třeba nakonec nebude vůbec?
Jeden náš známý si takhle stavěl dům na venkově, a aby na to měl, aby dům mohl být obrovský, tak se v práci „štval“, aby vydělal co nejvíc peněz a říkal, jak se těší, až bude v důchodu a až si bude užívat toho domu. A jednoho dne šel spát a už se neprobudil. Z ničeho nic. Usnul jako zdravý. To je jeden z mnoha příkladů toho, když lidi si říkají to své až.
Tohle téma je pro každého z nás velmi důležité a zásadní. Proto:
Zastavte se teď a uvědomte si to. Uvědomte si, že když byste teď měli se za sebou ohlédnout a nevěděli byste, co a kolik času a příležitostí máte před sebou, jak byste byli spokojení v tomto bodě svého života?… Čeho byste litovali, že jste neudělali, nedořešili, nezkusili, nezažili, neměli, nepoznali? Že jste třeba nedořešili vztahy? Že jste třeba dělali práci, která vás nebavila, i když jste snili úplně o jiné práci či podnikání? Atd atd
Protože, žádné kdyby. Tak to prostě je, že nevíte, kolik ještě času a příležitostí v tomto životě a v tomto těle máte. V tomto svém „rozjetém vlaku“ zde. V tomto žádná jistota neexistuje.
A tím vás teď nijak nestraším nebo nechci přivádět do depresivních úvah. Ba naopak. Protože když se zastavíte, tohle si uvědomíte, tak můžete teď, tady a teď, s tím vším něco ještě udělat.
Přestat od tohoto okamžiku věci odsouvat
Hlavně ty, co vás v životě tíží a valíte je před sebou jako něco „jednou to vyřeším“ nebo ještě „lépe“: „Jednou se to vyřeší“. Nebo to, co byste si přáli změnit, zažít, udělat, dovolit si. „jednou si tohle dovolím“ A kdy bude to jednou?? Jaké má datum to jednou?
Čeho lidé před smrtí nejvíce litují?
V tuhle chvíli je jedno, čeho konkrétně kdo obecně před smrtí lituje, ale důležité je vědět, že lidé nejvíce před smrtí litují toho, co neudělali, já dodávám, čeho se neodvážili, co si nedovolili udělat či zažít. Než toho, co udělali, jak by se mylně mohlo na první pohled zdát.
Takže co takhle, od teď, tady a teď, dělat v životě už vše s myšlenkou, že mohu dnes umřít? Vůbec ne se strachem, ale naopak s motivací, abychom to, co chceme realizovat, zažít či předat či zde zanechat, neodkládali.
Nenabádám vás tu k nějakým zásadním bezmyšlenkovitým krokům. Ale nabádám vás tu k uvědomění a k zastavení a ujasnění si, co byste mohli teď udělat, realizovat nebo změnit, klidně i změnit směr své dosavadní cesty, na tu, o které už dlouho sníte, abyste si, když se teď ohlédnete, mohli říct „Jo, teď když bych umřela, umřela bych šťastná. Mám takové vztahy, jaké mi vyhovují, mám takovou práci, jaká mi vyhovuje – neboli dělám to, co jsem vždycky dělat chtěla nebo jsem alespoň na nejlepší cestě k těmto.“
Případně vám v těchto otázkách může být nápomocné zjistit své konkrétní poslání a směřování zde, které máte v zadání tohoto vašeho života.
Příště se podíváme na téma „Jak nežít ve strachu“, a také na téma Štěstí – „Jak být opravdu šťastná“.
Přeji vám hodně sil a odvahy být v životě šťastní a dovolit si žít život dle svých představ.
Soukromě děkuji, že jsem tento článek, toto téma neodkládala a že jsem ho napsala, protože ho cítím jako v životě velmi důležité pro každého!
Ať se vám daří v realizaci vašich životů podle vašich přání a snů, a pokud vám mohu být v ujasnění si vašich směrů nějak nápomocna nebo máte jakékoli otázky, tak mě kontaktujte.
Mějte krásný den i život!
Jitka Božena a její Jiná cesta
Autorka je průvodkyně a terapeutka k vědomému a spokojenějšímu životu. Poskytuje osobní i písemné konzultace, výklady, rozbory a terapie na tyto a podobná životní témata.
Tento článek smí být šířen v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky http://jitkabozena.cz/ a všemi dalšími aktivními odkazy v článku, včetně této poznámky.
