Co je vlastně smyslem našich životů? II. díl
Před týdnem jsem napsala první díl tohoto článku a dostala jsem na něj krásné vaše ohlasy – krásné a hluboké smysly vašich životů. To mě moc potěšilo, že to takhle máte. (Koho by vaše smysly životů zajímaly konkrétně, najdete je např. na Facebooku v naší skupině Spolupracujeme s úspěchem, kde jste krásně reagovali. Děkuji Vám.)
Nyní nazrál čas na pokračování a další postoupení v tomto tématu.
Některé filozofie říkají, že smysl života vlastně žádný není. S tím já nesouhlasím. Proč by pak tedy život vůbec existoval?
Podle mého názoru sem každý s tím svým smyslem života přicházíme. Je to náš úkol, který jsme si předsevzali, že tu budeme řešit, že se tu naučíme, že tu splníme určité téma a že se díky tomu posuneme o další krok v našem vývoji a pochopení. Jenže bohužel, tento úkol ihned na začátku našeho života zapomeneme a pak nám trvá více či méně dlouho, než ho opět najdeme. Proč tomu tak je, tak to bych taky opravdu ráda věděla…
Nicméně, někdo už od malička jasně bez pochyby ví, čím bude, jde si za tím, a opravdu toho dosáhne. Troufám si tvrdit, že ale většina z nás tento smysl nějaký čas ve svém životě hledá. Zkusí dělat něco, zjistí, že to není úplně ono, tak, jak si to představoval, a tak zkusí zase něco jiného – prostě se hledá. Co z toho je dobře a co špatně se říct nedá.
Protože obecně, jak zní jedna z mých filozofií, se nedá o ničem v životě říct, že je dobře nebo špatně – O NIČEM! Protože vždy záleží na dané situaci, z jakého nebo z čího úhlu pohledu se na to díváme a nikdy nevíme, jestli to pro nás jevící se momentálně „špatně“ nám vlastně nepřinese do budoucna to „dobré“.
Viz. např.: Jedna má známá mi tuhle vyprávěla, jak dlouhá léta bydleli v obecním bytě a v poslední době jim neustále zvyšovali nájem. Až si začali říkat, že na to už za chvíli ani nebudou mít a tak se budou muset odstěhovat. Situace pro člověka obecně „špatná“. „Co teď budeme dělat? Kam půjdeme? Budeme se muset stěhovat!“ Jenže oni díky tomu se rozhodli a splnili si svůj sen:-) Postavili si malý domeček kousek za Prahou, blízko přírody, jak o tom vlastně vždy snili. Vše dnes mají podle svých představ a naštěstí se ani kvůli tomu nemuseli upisovat hypotéce. Zvládli to jen s malými půjčkami od svých nejbližších přátel. Takže tahle situace byla dobře nebo špatně? Nejdříve se jevila jako „strašně špatná“ a pak vlastně to byl „dobrý dar z nebes“:-)
A teď zase zpátky k našemu hlavnímu tématu – ke smyslu života. Jde o to, abychom opravdu objevili ten skutečně náš smysl života – smysl naší duše, ať už je jakýkoliv. Protože, bohužel, spoustu lidí považuje za smysl svého života něco, co si mylně myslí, že jím je. Jak to myslím?
Společnost, ve které žijeme nás „cpe“ do škatulek, jako např.: „Jsi holčička, hraj si s panenkami a až vyrosteš, vdej se a měj rodinu – děti, tak se to má.“ Nebo: „Jsi chlapeček, hraj si s autíčky a až vyrosteš, musíš si najít ženu, vzít si jí a mít rodinu – děti, tak se to má a to je smyslem tvého života“ Většina, v tomto smyslu, obecně nepřipouští jinou variantu.
Z toho vyplývá, že obecným a většinovým – tím žádaným smyslem života by mělo být mít rodinu, hypotéku, abychom měli s tou rodinou kde bydlet. A být celý den v zaměstnání, aby bylo z čeho tu rodinu živit a tu hypotéku cca 25 až 30 let splácet. A pro jistotu je toto ještě přiživováno v každém televizním seriálu, v každé reklamě, že takhle to má být a kdo to takhle nemá, tak je u něj něco špatně. Tak by to tedy měl hledat, měl by k tomu rychle směřovat, jinak nebude šťastný, protože jak jinak? Má to tak přeci většina, tak by to tam mělo být! A ani jiná varianta se vlastně nenabízí! Proč?
Protože společnost to takhle přesně potřebuje! Protože právě tyto smysly života „jak by to mělo být“, nejideálněji roztáčí tržní ekonomiku! Nejideálněji pro koho? Pro společnost, pro stát. Ale málokdo z nás si uvědomuje, že tomu takhle vždy být nemusí a že těch možných, užitečných a zajímavých smyslů života může být nepřeberně více, než jen tato klasická formička.
Tato myšlenka – informace – a hlavně toto uvědomění si, může být pro spoustu lidí dosti osvobozující! Např. pro někoho, kdo už nějakou dobu cítí někde v sobě, že se úplně s tím většinovým – jediným směrem nabízejícím se společností úplně neztotožňuje. Kdo cítí, že by to zřejmě chtěl jinak, i když zatím třeba neví ještě jak. Pro někoho, kdo třeba zjistil, že je jinak orientovaný, než do jaké „škatulky“ ho celý život cpali: „Normální je aby si muž hledal ženu a žena muže a tak to prostě je.“. Jenže, co když to někdo takhle necítí, co když to někdo v sobě má jinak?
To je jen jeden z příkladů a důvodů, proč se člověk nemusí ztotožňovat s tím většinovým způsobem žití. Ale nemusí jít zrovna o jinou orientaci. Může jít třeba o „svobodného ducha“. O někoho, kdo cítí, že potřebuje v životě svobodu, že jeho poslání, jeho smysl života vyžaduje k naplnění více svobody.
Těch možností je spousta. Setkávám se s nimi ve své praxi, kam za mnou přicházejí lidé, kterým došlo, že by chtěli v životě něco jinak, už konečně něco změnit, i když třeba zatím ještě nevědí úplně přesně jak nebo kam. Od toho jsem ale právě tady a pomáhám jim s tím rozluštěním a nalezením toho pro ně nejideálnějšího směru a objevení toho jejich jedinečného smyslu života, ve kterém se najdou a řeknou: „Ano, to je ono, to jsem vždy cítil, jen jsem o tom vědomě nevěděl, potřeboval jsem to jen objevit a vynést na povrch:-)“ To miluji, to mě naplňuje, když lidé s tímto poznáním a uvědoměním si z našich sezení odcházejí.
A tak, znovu opakuji, neříkám, že by pro nikoho nemohla být tím pravým smyslem života rodina, proč ne, také by mohla být, ale ať je to vědomě! Ať víme o tom, že to tak být nemusí, ale že to opravdu takto chceme a cítíme! Ať víme o té spoustě dalších nepřeberných variant a možností a ať se až pak rozhodneme, co je to pravé právě pro nás samé!
Proto děkuji za vaše reakce na můj první díl tohoto článku a podělení se o ty úžasně hluboké vaše smysly života (najdete je např. na Facebooku v naší skupině Spolupracujeme s úspěchem) a apeluji na všechny hlavně maminky a babičky, které mají většinou tu tendenci – Nechte své děti a vnoučata se svobodně rozhodnout! A neřešte vůbec jejich životy ve smyslu: „Kdy už si ten můj kluk najde nějakou slečnu? Kdy už budu mít vnoučátka? A nezůstane on/ona nakonec sám/sama?“
Prosím, uvědomte si výše uvedené! Uvědomte si, že smysl života každého jedince je úplně jiný a nemusí být „ten většinový“ ani třeba zrovna takový podle těch vašich představ! Prosím, uvědomte si to a tím dáte těm svým blízkým úžasný dar, svobodu a důvěru v jejich jednání a v jejich osobní spojení s duší ve smyslu jejich mise zde. Děkuji vám předem za ně, za vaše pochopení jejich životů a důvěru v ně a jejich osobní rozhodnutí.
A v neposlední řadě si tento dar svobodného rozhodnutí dejte sami sobě! Sami se nyní zamyslete, po tom, co jste si zde přečetli, co by mohlo být – co je tím vaším osobním smyslem vašeho života? Co si přeje, co si nestavila, vaše duše zde splnit a naučit se, aby mohla postoupit zase o krok dál na té své krásné a dobrodružné cestě svého vývoje?
A napište mi to i nyní.
Děkuji, že jste dočetli až sem a věřím, že vám tento článek, každému více či méně, alespoň trochu přinesl podnětné myšlenky k zamyšlení se nad tímto velmi důležitým životním tématem a třeba i trochu pootočil úhel pohledu na toto téma. Od toho jsem také tady, abych lidem pomohla zkorigovat či osvětlit ten jejich úhel pohledu a ukazovala doposud neviděné možnosti.
Mějte krásné dny a sny a choďte s otevřenýma očima, ať naleznete ten svůj smysl a jdete tím správným směrem!
A buďte vědomí!
