Naše vnitřní dítě a vnitřní dospělý v nás

Moc krásné téma. Ale když jsem o něm, před lety, začínala slýchávat, nelíbilo se mi. Hodně se totiž o něm mluvilo v souvislosti jako naše vnitřní dítě = vraťme se do dětství a jak jsme to měli my jako děti. A to mi moc příjemné nebylo. Ne každý na tuto dobu rád vzpomíná. Sice se mi tenkrát nic tak hrozného nedělo, ale nebyla jsem šťastná, protože jsem se necítila svobodná, a tak jsem jen čekala, až budu dospělá a budu si moct dělat, co chci a žít jak chci. Nikam (s nikým) a nic nebudu muset.

Možná se teď někdo z vás usmívá a říkáte si, vždyť pořád člověk něco musí, i v dospělosti. Ale já říkám, že ne:

„Nic nemusíme a můžeme, co chceme“ a za tím si stojím

A proto dělám tuto svou práci, abych k tomuto, k této možnosti, dovedla i vás, kteří také v životě třeba chcete nic nemuset. A k tomu se taky dostaneme. A pokud ne tolik, jak potřebujete, ozvěte se mi a dostaneme se k tomu individuálně. K té konkrétně vaší možné svobodě.

Vraťme se ale teď k tématu a pojmům naše vnitřní dítě a náš vnitřní dospělý

Toto téma mě začalo bavit, když jsem pochopila, že to není o tom našem dětství. Že se nemusíme vracet do našeho dětství. I když občas se nám to s ním spojí, není to v zásadě o tom.

I když, může to být o tom, že si teď můžeme dát to, po čem jsme v dětství třeba toužili, co jsme si přáli a nedostávali to. Nebo co jsme chtěli dělat a nebylo nám umožněno. Často to teď projektujeme do svých dětí. Ale teď je právě ten čas, že si to můžeme dát sami sobě, že si to můžeme dovolit zažít a užít. Více o tom si můžete přečíst v článku Jak se má vaše vnitřní dítě? který jsem zde napsala už před téměř dvěma lety.

A o čem tedy téma vnitřní dítě a vnitřní dospělý je?

Pokud bychom se na život a na sebe koukali tak, že jsme nejdříve dětmi a pak přestaneme být dítětem a staneme se dospělým a pak už jsme jen dospělým, nechybělo by tam něco?

A kdy jako přesně, který den by v nás jako to dítě zemřelo?

Vidíte sami, že tak to být nemůže.

Není žádný den, kdy dítě v nás definitivně odejde a od kdy budeme už jen a jen dospělými

Víme, že v každém dospělém to dítě někde je a vždycky bude, ať už nám je kolik chce. (Vidět je to více u mužů, ale i my ženy máme v sobě naše vnitřní dítě.) A proto je pro nás dobré, když si tyto naše dvě složky – naše vnitřní dítě a našeho vnitřního dospělého – začneme uvědomovat a začneme s nimi pracovat. Začneme dávat prostor oběma a zároveň jeden začne prospívat druhému = obě tyto naše vnitřní části dostaneme do harmonie.

Co je na tom to nejkrásnější, je, že až se nám podaří naše vnitřní dítě a našeho vnitřního dospělého dát do vzájemné harmonie, pocítíme krásný pocit, že na nic nejsme sami. Ale to předbíhám.

Teď si pojme popsat, co je pro naše vnitřní dítě a pro našeho vnitřního dospělého typické. Jaké má naše vnitřní dítě a náš vnitřní dospělý potřeby a jaké by měli mít ideálně základní vlastnosti nebo jak to říci.

Naše vnitřní dítě

– je, trochu něco jako první karta v tarotu – karta Blázen – do všeho jde po hlavě bez přemýšlení, nekouká, kam šlape, kam vedou jeho kroky, je spontánní, přirozeně plné radosti, atd.

Ale zároveň potřebuje péči, mít se kam schoulit, mít pocit ochrany, zázemí, bezpečí, když má zrovna tu potřebu. Některé vnitřní dítě je citlivější než jiné a potřebuje více péče, bezpečí a pozornosti. Jiné zase potřebuje více volnosti, důvěry, svobody atd.

Náš vnitřní dospělý

– kterého vlastně tak trochu charakterizuje další karta tarotu – karta Mág – má k dispozici všechny dospělé nástroje, mělo by ho charakterizovat to, že by měl být stabilní, klidný, vyrovnaný, vědět, co chce a proč co dělá, moudrý, rádce, rozumný, rozhodný, prozíravý, sebevědomý atd.

Měl by tu být právě jako chrám bezpečí, zázemí a stability a moudrosti, když naše vnitřní dítě potřebuje. Proto se mu také někdy říká náš vnitřní rodič. Měl by být shovívavý k našemu vnitřnímu dítěti a mít s ním trpělivost. Ochranitelský, ale pozor. Jen do té míry, jak si bude právě to naše konkrétní vnitřní dítě přát.

Není tu jen náš vnitřní dospělý, náš vnitřní rodič pro naše vnitřní dítě, ale i naše vnitřní dítě je tu pro našeho vnitřního dospělého, našeho vnitřního rodiče. V našem vnitřním dospělém by mělo probouzet radost a je tu i pro to, aby mu odlehčovalo jeho život plný dospělých starostí.

A co z toho vyplývá a jak s tím v praxi pracovat?

Pokud si uvědomíme to, co jsem tu doposud napsala a uvědomujeme si to v průběhu každého dne, ve všech situacích, které řešíme, vždy když máme na něco nějak reagovat, vždy když se cítíme „rozhozeni“, tak nám to může velmi pomáhat.

Takže teď mám pro vás váš osobní úkol:

Snažte si teď uvědomit tyto dvě části – vaše vnitřní dítě a vašeho vnitřního dospělého v sobě. Až se vám to podaří, zeptejte se jich, jednoho po druhém, co by si každý z nich přál a to si hned zapište. Možná vám to bude chodit postupně či na střídačku, jak se budou ozývat, tak si udělejte na papír dva sloupce, ať můžete oba postupně doplňovat. Vnímejte a zapisujte opravdu všechno, co který z nich bude říkat. Nehodnoťte a neanalyzujte to teď nijak. Dejte jim prostor, ať se mohou bez obav vyjádřit.

Dejte si na to opravdu dostatek času. Klidně den i více, jak to budete cítit, jak dlouho budou další a další potřeby ještě přicházet.

Potom, jako další krok, si nad ty jejich vypsané potřeby sedněte a podívejte se, jestli náhodou si tyto potřeby nemohou některé dát vzájemně jeden druhému.

Zase si i na to dejte dostatek času.

A jak vám to vyšlo? Mohou si něco z toho dát jeden druhému?

Až tohle budete mít, napište mi a budeme pokračovat.

Příště si řekneme také něco o důležitosti našeho vnitřního muže a vnitřní ženy

A připravuji pro vás aktuálně také téma „Jaká je ta nejlepší práce pro vás?“

Takže máte se na co těšit:-)

Pokud máte jakékoli dotazy nebo přání, co byste potřebovali ve svém životě pořešit, napište mi.

Jitka Božena a Jiná cesta

P.S. A opravdu se nebojte se mě zeptat

Tento článek smí být šířen v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky http://jitkabozena.cz/ a všemi dalšími aktivními odkazy v článku, včetně této poznámky.