Proč dělám to, co dělám a proč v tomto mém životě cítím, že je to mým posláním?

Uvědomila jsem si, že v podstatě vždy se se mnou lidé radili a svěřovali s jejich problémy a já jim krásně dokázala pomoci – povzbudit je, motivovat, dodat síly, naději, energii a chuť do řešení a konání. Při našich rozhovorech si docházeli ke spoustě „aha momentům“. To mě vždy naplňovalo. A také to, když jsem pak viděla, jak z našeho setkání odcházejí naplnění, nabití, plni optimizmu a chuti do dalších kroků a s možnými řešeními. A tak jsem pochopila, že to, co nás nabíjí a naplňuje, je to, co máme dělat, to je tím naším pravým posláním! (A naopak, to, co nás vyčerpává, od toho rychle pryč!)

Proto jsem šla tímhle směrem, nejen si s lidmi povídala a stále jim tak pomáhala, ale zároveň jsem tím sbírala další a další zkušenosti, ale i jsem se tímto směrem školila metody, které jsem cítila, že by mi v tomto mém poslání mohly být nápomocny.

Tímto směrem jsem studovala astrologii, výklady různých orákul včetně tarotu, regresní terapie, emoční inteligenci…, až mi bylo umožněno i zasvěcení do Shambally, až po mistrovský stupeň (díky němuž jsem oprávněna toto zasvěcení předávat - zasvěcovat dál) a její Golden nadstavbu i studium Channelingu. To jsem propojila se studiem těla – masáží, informační medicíny, či-kungu, diagnostiky a harmonizace energií, čaker a aury včetně automatické kresby.

V praxi nyní téměř nepoužívám tyto metody odděleně, ale využívám jejich ideálních kombinací individuálně dle potřeb a konkrétního problému jednotlivce. Co využívám prakticky nepřetržitě, je mé napojení a práci s energií, které jsou už mojí neoddělitelnou součástí. Co se týče napojení, tak ho v sobě máme všichni, jde jen o to ho v sobě správně zaktivovat.

Proto, mohu pracovat s pomocí tarotu, ale i bez něj, s pomocí astrologie a dalších metod, ale i bez nich, protože napojení je tam stále a to mě vede a odpovídá. A to i u těch klientů, kteří v tyto věci nyní nevěří. I těm mohu pomoci a také pomáhám.

A jak to se mnou, tímto směrem, všechno začalo?

Narodila jsem se roku 1979 v Praze ve znamení Ryb s ascendentem ve Štíru. Už tímto mi bylo dáno do vínku zajímat se o vše mezi nebem a zemí, nepozemské, nadpřirozené a pod povrchem. Vždycky jsem byla individualista a musela si dělat vše po svém. Dlouho jsem nevěděla, co si se svou jinakostí počít a jak ji uchopit. Dnes už vím, že je mou silnou stránkou.

Věci a nauky ezoterické mě zajímaly a přitahovaly odjakživa, a tak jsem je postupně do sebe začala čím dál intenzivněji vstřebávat. Záhy jsem vstoupila i do světa astrologie a postupně dalších disciplín.

Od dětství – samostatnost – všechno zvládnout

Celé dětství jsem vlastně čekala, až budu dospělá a až si budu moc žít po svém a jít svým směrem. Až nic a nikam nebudu muset, jen to a tam, co a kam já budu chtít. Takže hned, jak jsem přestala muset, jsem se osamostatnila a vydala se tím svým směrem svého poslání…

Aniž bych kdy byla k něčemu takovému někým vedena, téměř odjakživa, od té chvíle když jsem si jako malá uvědomila sebe, to že jsem tím Já, to že jsem tu v těle smrtelníka, jsem automaticky věděla, že svět, život, není jen to, co tu kolem sebe vidíme. Ihned pro mě bylo normální vše mezi nebem a zemí.

V mém dětství se náhle stala událost, při které jsem přišla o někoho velmi blízkého. V tu chvíli jsem si řekla, aha, oni ho tam nahoře asi teď pro něco potřebují víc než tady. Do dnes mi samozřejmě chybí čím dál víc a víc, ale stále jsem přesvědčena o tom samém, a tak nejsem sobecká a vím, že je tam potřebnější víc, než tady. Je to jen jiná forma existence někde jinde.

Touto událostí, jeho odchodem, jsem se, díky samozřejmým okolnostem, automaticky pro život, nastavila „musím všechno v životě zvládnout sama, nemůžu se na nikoho spoléhat, protože najednou tady kdokoli může nebýt“.

Je to skvělé, když člověk všechno zvládne sám, se vším si dokáže poradit, s každou situací. Až mě to i začalo bavit. A svým způsobem to člověku zvyšuje sebe-důvěru, sebe-vědomí, sebe-hodnotu (to jsou pojmy, kterými se ve své praxi také zabývám a učím o nich), když ví, co všechno dokáže a dokázal a čeho je schopen.

(A proto také říkám, nezáleží, co mám uvedeno v pracovním životopise, kam jsem všude „chodila do práce“, ale záleží na mých opravdových schopnostech, čeho jsem schopná, a jak jsem schopná! To bohužel asi ještě žádného personalistu nenapadlo a to je škoda. Já o sobě vím, že mé schopnosti jsou daleko větší než to, co mi kdy bylo v zaměstnáních zatím umožněno. Máte to také tak?)

Každopádně díky tomu, že jsem to dokázala já, vše sama, dnes vím, že je to možné, že každý, i každá žena může zvládnout vše sama a dokáže to. (Samozřejmě, že je víc jak příjemné, když nemusí, když máme v někom oporu a podporu, ale tomu já říkám „krásný dárek od života“, ale není to samozřejmost, a tak se na to nemůžeme spoléhat!)

Jen mě mrzí, že díky tomuto, podle mě, mému bonusu téměř „všeho-schopnosti“ někdy v životě slyším, že to přeci není možný, že přeci každý si poradí s něčím, ale nikdo se vším. Neříkám, že úplně se vším, ale říkám, že se vším, před co mě život postaví. Protože život nás staví jen před to, co zvládneme. Někdo více, někdo méně.

Dokázat si poradit sám je i to, když si dokážeme najít pomoc, když si o ní dokážeme říct. (Když si o cokoliv nebojíme – dokážeme říct – se zeptat.) I tímto jsme si dokázali poradit sami. Našli jsme sami řešení, jak se z dané situace dostat.

Pesimismus – „kostlivec ve skříni“ na kterého jsem si pěkně posvítila!

I díky předchozím životním událostem, i díky výchově, jsem byla rozený pesimista. Dnes ani nevím čím to, snad právě to spojení mezi nebem a zemí, až v dospělosti, ale sama od sebe, jsem na sobě začala pracovat jako na optimistovi. A dnes, pesimistou už tedy rozhodně nejsem. Pochopila jsem, jak fungují zákonitosti, jak to funguje a co a jak si k sobě přitahujeme. Neříkám, že někdy nemám pesimistickou chvilku, kdo jí nemá, ale v celku se můj pohled na život změnil.

Díky tomuto pochopení a práci na sobě, teď v tomto duchu pracuji i s mým klienty. A na základě všech svých zkušeností, zmíněných i dalších, vím, jak se stát z pesimisty optimistou a jak přehodit výhybku tím správným směrem k našemu štěstí a spokojenosti a hojnosti. Přijďte a ukážu tuhle cestu i vám. Společně najdeme, kde vzít tu sílu to změnit a posunout k lepšímu a mnohem příjemnějšímu životu podle vašich představ.

Děkuji za váš zájem, že jste dočetli až sem. Třeba jste v mém příběhu našli také nějaké spojitosti či podobnosti s vaším. Můžete se o to přijít se mnou podělit a posunout se tím potřebným směrem.

Jitka Božena