Jaké je přání a poslání vaší duše v tomto životě?

Jaké je přání a poslání vaší duše v tomto životě?

Co si přeje vaše duše? A jaký je rozdíl mezi tím, co si přeje vaše duše a co chce vaše ego? Jak na to přijít? Jakými nástroji? A jak to odlišit? A k čemu nám to v životě může pomoci?

V minulém článku „Jak být sama sebou?“ jsme se dotkli tohoto tématu jen pár zmínkami: Proč tolik lidí upozaďuje svou duši? Svou pravou podstatu? A co by chtěla ona? – … Dovolme si realizovat zde svou duši – svou pravou podstatu a jedinečnost a to s lehkostí a radostí – … Protože jediné štěstí, které nepomíjí je, když jsme v souladu sami se sebou, se svou duší, se svou pravou podstatou. V tu chvíli jsme přímo ve svém zdroji, zdroji energie a radosti. A v tomto bodě cítíme, že můžeme a dokážeme vše, co právě chceme.

Lidé se na téma „Jaké je poslání naší duše v tomto životě“ v poslední době ozývají stále více a žádají vypracování kompletního osobního výkladu. Tak jsem se rozhodla toto téma zde ještě více rozvinout a uvést, jaké jsou zde možnosti se to dozvědět a k čemu nám to je dobré.

O čem všem se zde dozvíte

Úvodem se zde dozvíte spoustu zajímavých informací o pojmech tělo – duše – duch – ego – vědomí – nevědomí – kolektivní vědomí – kolektivní nevědomí. Doporučuji přečíst.  Pak se dostaneme k řešením otázek „Jaké je přání a poslání vaší duše v tomto životě?“ „Co si přeje vaše duše?“ „A jaký je rozdíl mezi tím, co si přeje vaše duše a co chce vaše ego?“ Jak na to přijít? Jakými nástroji? A jak to odlišit? A k čemu nám to v životě může pomoci?

Ať si tomu někdo věří, někdo ne, je už po staletí a čím dál více jasné, že tu nejsme jen chodící těla. No u některých lidí to tak třeba ještě vypadá. Ale to ne, že by neměli duši, ale proto, že ji ještě nerozvinuli, že ona se ještě neprodrala ke slovu, že oni jí ještě neslyší a nerespektují. Často nevědomě, ale často i podvědomě úmyslně, protože se tohoto poznání a přiznání si toho, bojí.

Člověk – co je člověk?

Člověk (ale i vyspělá zvířata, povětšinou savci, ale nejen) se skládá z těla, duše a ducha. (Někdy se tak dá mluvit i o neorganických formách života, např. kamenech, ale o tom až někdy příště) Tyto pojmy – duše a duch – jsou vykládány mnohdy různě, ale většinou podobně. Já zde uvádím to, jak to přichází mě a jakou já s tím mám zkušenost ze své praxe.

Tělo

Tělo máme fyzické, to co vidíme, to, na co si můžeme sáhnout a cítíme hmotu. To, co se rodí a umírá. Dále jsou tu ale i další těla jemnohmotná (o nich podrobněji někdy příště).

Duše

Duše je to, co se inkarnuje napříč životy do různých těl. Duše je nesmrtelná. Je to velmi inteligentní forma existence. Je to bytost, ať už je právě v těle nebo právě bez těla. Sama si určuje strategii nebo je i částečně posílána, opět podle její vyspělosti a schopností.

Duch

Někdy se tyto dva pojmy překrývají – částečně ano – zde bych ho nazvala tím motorem, tou energií, která duši rozpohybovává. Duch duši ve vtělení oživuje.

Řečeno po lidsku:

Duše je pasažér – řidič. Tělo je dopravní prostředek. Duch je motor. A ještě bych dodala – a láska je pohonná hmota, potrava duše.

Dalo by se to rozebírat ještě více a podrobněji, ale o tom zase někdy příště. Dnes se zaměříme na otázky:  Co by chtěla naše duše? Jaké je zde přání naší duše? Poslání duše v tomto životě? Jak jí slyšet a jak poznáme, zda je to přání duše nebo chtění ega?

Co je to vlastně ego?

Ego je něco, co je často zavrhováno. Co je vlastně známé jako takový „ďábel“, našeptávač, který často chce právě opak, než chce naše duše.

Vlastně by se dalo říct, když žijeme v dualitě, tak máme ego, aby jako v monádě – jin a jang – vyvažovalo polarity. Aby symbolizovalo to „zlo“ a vyvažovalo to „dobro“. Ale existuje vůbec dobro a zlo? Podle toho, jestli žijete v dualitě nebo už nepotřebujete mít svůj svět v dualitě. No ale… To je zase na další velké téma, které podrobněji rozvineme někdy příště.

Nyní zde je důležité, abych zmínila, že ego nemusí být chápáno jen jako „špatné“, ale zároveň, že je dost silné. Neměli bychom ho chtít zničit, jak se docela často uvádí. Ego má jen člověk. To opravdu zvířata, jako moudré bytosti, nepotřebují mít. Stejně tak i některé další „lidské atributy“. O tom více také někdy příště.

Ego je energie, kterou když nebudeme odmítat, ale vědomě si budeme uvědomovat, co je zač a zároveň se ho nebudeme bát a naučíme se ho užívat, tak aby nás neovládalo, tak si z něj, z této energie, můžeme v životě brát to, co nám může pomáhat a zjednodušovat život. To je umění, to je mistrovství. To se pak krásně žije. Protože ego je zde a nyní, v současných podmínkách hmoty, zatím, potřeba.

Ego je potřeba, pokud žijeme v „realitě“ lidské společnosti, ve které v současné době ještě žijeme. Až budeme žít například jako na Planetě Logo, kdy vše funguje úplně jinak a smysluplně, kde se bytosti k sobě chovají úplně jinak, (kde každý dělá za práci to, co ho opravdu baví a na co má talenty), tak to ego už potřebovat k ničemu nebudeme.

Ale nyní, v tomto světě, jaký je, tak ho potřebujeme, abychom zde mohli fungovat a nebyli jsme „ušlapáni“. Tak se nenechte „oblbovat“ jinými egy druhých, kteří vám říkají, že cílem a nejdůležitějším v životě je zabít ego (to jsem už četla a slyšela mnohokrát). Ano, protože jim se pak s vámi v této realitě bude lépe manipulovat.

Důležité je pouze se nenechat egem ovládat, ale dokázat ho zkrotit, spřátelit se s ním, obezřetně!, a vědomě ho používat, jako silný a užitečný nástroj. Ale neustále mít na paměti, že se jím nenecháme ovládat.

Vědomí

Pak bych zde ještě zmínila poslední důležitý termín a tím je Vědomí – Naše individuální vědomí – Vědomí duše – pak je vědomá duše. A kolektivní vědomí / kolektivní nevědomí. Z kolektivního vědomí se říká, že fungují zvířata. No některé živočišné druhy v převážné většině ano, ale určitě ne všechna zvířata fungují pouze z kolektivního vědomí. Hlavně už ne ta, co žijí s člověkem.

Ale zde musím říct, že nejen zvířata, ale i lidé, mnoho lidí funguje (ještě) z kolektivního vědomí /kolektivního nevědomí (což se ukázalo hodně v situaci „korona kauzy“ posledních měsíců, kde mnoho lidí vůbec neaktivovalo a nepoužívalo svůj přirozený selský rozum, své vědomí, ale ukázalo se, že fungují právě z kolektivního nevědomí, jako ovečky…, v kolektivním strachu, bez toho, aniž by se logicky a zdravě sami zamysleli, co je pravda, kde je pravda…, raději bezmyšlenkovitě věřili všemu, co jim bylo vysíláno a dobrovolně žili ve strachu…).

Kolektivní vědomí/kolektivní nevědomí

Je propojenost jednotlivých tvorů – bytostí svého druhu na úrovni vědomí /nevědomí celého druhu. Oni pak jednají na základě toho, co jim je vysíláno „stádem“ nebo „pasáčky“.

Strach

U lidí příklad tohoto je např. strach. To bylo velmi patrné třeba teď v nedávné „kauze koronavirové“ (úmyslně nepíšu „době koronavirové“, protože ta trvá, stále a bude trvat stále tak dlouho, dokud zde nebude více právě vědomých lidí, kteří nebudou hrát tuto hru mocností a nebudou jim „skákat na lep“ a nebudou přijímat tento „naočkovaný“ strach do společnosti za svůj). Samozřejmě toto plánované udržování lidí ve strachu, zde bylo i před tím, ale nebylo to tak markantní a viditelné. Dnes už to musí vidět i ten, kdo to do této doby neviděl. A má vědomý potenciál. (O „koronadobě“ krátká zmínka už ze 16.3. v článku Jak na vir? )

Vysvětlení pojmů bylo nutné

Tak to by bylo úvodem vysvětlení pojmů, které bylo nezbytné pro pochopení dalšího. A nyní se můžeme pustit hlouběji do tématu

Co by chtěla naše duše. Co si přeje naše duše. A jaký je rozdíl mezi tím, co si přeje naše duše a co chce naše ego? Jak na to přijít? Jakými nástroji? Jak to odlišit?

Už jste někdy naslouchali své duši?

Věřím, že vy, co čtete tyto témata, určitě ano. Ale často mi lidé říkají:

„Já vím, že mám duši. Já vím, že ona má zde nějaké poslání. Já to cítím, to její volání. Ale já tomu úplně nerozumím, co mi říká.“ Nebo

„Vím, že tu mám nějaké poslání, poslání mé duše, které si pro tento život vybrala. Cítím to velmi silně, ale nedokážu to pojmenovat. Nevím, co konkrétně má duše chce. Co mám dělat. Co mám dělat za práci? Co je to pravé pro mě a mou duši zde v tomto životě?“ Nebo

„To co nyní dělám za práci, není špatné, ale nějak mě to čím dál víc nenaplňuje. Jak kdyby mi něco chybělo. Jak kdyby tu bylo pro mě něco jiného. Něco více to pravé pro mě a mou duši, ale nevím přesně co. Jen mám tyto pocity a táhne mě to k tomu začít dělat něco jiného, ale co? Poraďte mi.“ Nebo

„Mám ráda svou rodinu, ale v poslední době cítím, že to není to jediné, čemu se chci v tomto životě věnovat. V poslední době toužím po více prostoru sama pro sebe a pro svou duši. Slyším její slabounké volání, které ale v poslední době sílí a já cítím, že potřebuje dostat prostor pro svou realizaci. Ale co to je? A jak to mám udělat, když žiji tak, jak nyní žiji? Máte na to, prosím, nějaký návod nebo nástroje jak a co pro to mohu udělat?“ Atd. Atd.

Ano, mám na to krásné nástroje, které konkrétněji zmíním níže za malou chviličku.

Jaký je rozdíl mezi tím, co si přeje naše duše a co chce naše ego? Jak na to přijít? Jakými nástroji? A jak to odlišit?

Ještě se zde nemohu nezmínit právě o rozdílu, co chce naše duše a co chce naše ego.

Jak už jsem uvedla výše, ego není tak úplně „špatné“ a neměli bychom ho chtít zabít, jak uvádějí někteří. Ale měli bychom se s ním naučit pracovat a využívat toho, čím nám může být v tomto životě, v těchto podmínkách, naopak prospěšné (o tom také více někdy příště nebo individuálně)

To, co si přeje naše duše a jak nás volá, ten lehký hlásek, který nás volá, který občas zaslechneme, už jsem uvedla výše v mnoha příkladech od vás.

Co konkrétně si přeje ta vaše duše, na to mám nástroje, jejichž kombinace zaručí více úhlů pohledu, které se v praxi krásně potkávají a doplňují.

Co si přeje naše ego?

To, co si přeje naše ego, je vše podle „lidských“ měřítek. Příklad.:

„Chci v životě nebýt sama. Všichni mají někoho. Normální je se vdát a mít děti. Chci mít majetek. Chci mít hodně peněz, aby ostatní viděli, co všechno můžu. Chci mít to, co má soused. Musím jet na dovolenou, protože lidi prostě jezdí na dovolenou. A abych měl pak zbytek roku co vyprávět.“

V případě mužů často: „Chci mít ženu, která bude vypadat jako modelka (je jedno, jaká bude povahově a jak si budeme nebo nebudeme rozumět, to není podstatné, podstatné je, aby všichni viděli, jakou mám „kočku“). Musím mít to největší nejdražší auto, aby všichni viděli.“

V případě žen: „Musím mít děti, protože přeci normální je, že žena musí mít děti, jinak by neměla jiný smysl života. A „všichni“ kolem mají děti, tak je musím mít taky. Když mám děti, tak mám objekt, který mám ve své moci a tak mu budu říkat, co bude dělat, co nesmí, třeba i křičet na něj, protože přeci já mám na ně právo, vždyť to jsou „mé“ děti.“ Atd. atd.

To byly jen příklady ze života, v jakých všech situacích za lidi mluví jejich ego a kde si to mnoho lidí ani neuvědomuje.

Cítíte teď, po přečtení těchto příkladů, tu energii, tu změnu té energie, najednou na takovou energii nepříjemnou?

A to je právě ten rozdíl mezi tím, co si přeje naše duše a co si přeje naše ego

Protože

Co na to naše duše a k čemu je náchylné naše ego?

Naší duši tohle všechno vyjmenované vůbec nezajímá (v kontextu důvodů ega). Ba naopak ji tohle všechno často, vědomě či častěji nevědomě, dusí! A to jsou právě ty okamžiky, kdy lidi (převážně ženy, které jsou na tyto věci od přírody vnímavější, ale dnes už často i více mužů) zaslechnou ten hlásek, že takhle ne. Takhle už ne. Takhle už v životě dál žít nechtějí. V tomhle už v životě dál žít nechtějí.

Často se to týká témat letitých vztahů, ale i témat z pracovní oblasti.

Většina lidí má v sobě od společnosti naimplantované, jaký má mít život, aby byli „v normě“, aby byli „normální“. Jak „se to má mít“ (ego = prostor stát se nástrojem dnešní společnosti, který ovládá jednotlivce zevnitř – v podstatě takový „Trojský kůň“. Nebo spíš přesněji řekněme „vir“, kterým „dnešní systém“ v průběhu celého života „očkuje“ do lidí to, co potřebuje, jak potřebuje, aby se chovali a mysleli. Ego je určitá část v nás, která je velmi silná, má silný potenciál, ale je řekněme hodně náchylná právě k „nákaze“, k „infikování“, z venku. Nejvíce náchylná z celého člověka.)

Co si přeje naše duše? Co by si vybrala naše duše?

Naše duše si přeje realizovat zde to, proč sem přišla. Proč sem do této inkarnace přišla. Realizovat a rozvíjet své talenty, které si pro tento život „rozdala“. Realizovat svůj potenciál. = Seberealizace

Učit se zde, rozvíjet se, posouvat a rozšiřovat své vědomí. Aby až odsud půjde, měla dobrý pocit ze svého posunu, ze svého vývoje, ze svého růstu. Aby měla radost, že se výrazně posunula a že v další inkarnaci nemusí opakovat ta samá témata, a prožívat si ta samá trápení, ale že se posunula a příště už „bude vědět“.

Samozřejmě, bohužel, nebude si v dalším životě „pamatovat“. Ale určitě znáte ten pocit. (Pokud tedy už umíte – nasloucháte své duši) Určité věci prostě někde v hloubi nějak víte a nevíte jak a proč. Není to často ani nic, co už jste v tomto životě zažili, prostě někde víte – protože to „ví“ vaše duše.

A co by si tedy přála ta vaše duše? Co je ta vaše pravá seberealizace zde? A jak to zjistit?

S touto otázkou za mnou v poslední době lidé přicházejí čím dál více a více a já na to mám krásné nástroje. V průběhu praxe, na tomto zásadním a nejžádanějším tématu, zdokonaluji jejich kombinaci tak, abyste se o tom, co chce právě ta vaše duše, dozvěděli co možná nejvíce, se nyní máte dozvědět, z více úhlů pohledu. Vypracovávám tak kompletní pohled na otázku, co si přeje vaše duše, jaké je poslání vaší duše zde v tomto životě, této inkarnaci.

A pak můžeme, když budete chtít, na vypracované navázat v konzultaci, jak konkrétně vy ve vašem životě, to můžete realizovat, jak se k tomu dostat, jak se nebát to realizovat a jak se nebát si to dovolit. Dovolit si slyšet, vnímat volání své duše a realizovat ho ve svém současném životě. Z toho pak vyplývá obrovská životní úleva, jak kdybyste ze sebe shodili nějaký těžký balvan či brnění, které vás doposud dusilo a v určitém znovuzrození vykročit směrem k tomu pravému poslání zde vaší duše na Zemi v tomto životě, v této inkarnaci, v této době.

Když ne nyní, tak kdy?

Tato doba je neuvěřitelná. Všimli jste si za první měsíce v tomto roce, jak se vše neuvěřitelně rychle posunulo a změnilo? Mě přijde, jak kdyby uběhlo několik let. Jsme někde úplně jinde, energeticky i mnozí svou životní situací, než jsme byli na začátku roku. Změnily se taktéž i životní hodnoty. Uběhlo pár měsíců a najednou jsme úplně jinde. V novém světě, kdy máme nové příležitosti v novém fungování. Tak využijme toho! Využijme toho právě teď. Asi nebylo lepšího okamžiku, než se nám teď naskýtá.

A není se už opravdu čeho bát. Pojme do toho. Pojďme do toho společně. Já vám mohu, díky zkušenostem s tímto u svých klientů i díky svým vhledům a posunům, díky sílícím energiím, které neustále a čím dál intenzivněji rozvíjejí mé schopnosti, být v tom nápomocna. Není se čeho bát. Napište mi, co vám leží na srdci a domluvíme se na nejlepším postupu pro vás. Nezávazně. A uvidíte jaký je tu nevyužitý potenciál pro vaši duši.

A mohu vás také naučit se nebát. Nebát se ničeho.

Jak na to přijít? Jakými nástroji?

Nejlépe se mi osvědčují nástroje, jejichž kombinace zaručí více úhlů pohledu, které se v praxi krásně potkávají a doplňují.

Nejvíce se mi v praxi osvědčuje pracovat formou Kompletního rozboru skládajícího se z náhledu do vašeho horoskopu narození a vytažení podstatných informací pro dané téma – poslání vaší duše zde nebo konkrétnější vaší otázky, v kombinaci se čtením z kvantového pole, kde je zaznamenáno vše a já tyto informace pro vás stahuji spolu s dokreslením informací pro vás od moudrých karet. Plus zmínění nápomocných životních tarotových symbolů. Plus veškerá poselství, co mi pro vás přijdou.

To pak vytváří ucelenou „mapu“ Jaké je poslání vaší duše zde a s tím pak budete vědět kam směřovat. To „Jak?“ konkrétně ve vašem případě, můžeme spolu také pořešit.

O jednom z těchto konkrétních používaných nástrojů jsem blíže napsala v článku Dozvědět se tak své aktuální možnosti. 

Závěrem

Tento článek byl hodně „výživný“, a proto úžasné bytosti ty, které jste dočetli až do konce:-) Jsem si vědoma v tomto tématu větší náročnosti. Ale zase, poslání vaší duše, ta vaše seberealizace v životě, není jako si jít koupit rohlíky. Je to opravdu velká věc, která si zaslouží se jí pověnovat. Věnovat jí ten prostor, čas a pozornost, protože je to to nejzásadnější v našem životě.

S jakýmikoliv dotazy se neváhejte na mě obracet, jsem vám k dispozici

Přeji vám i vaší duši ten nejkrásnější život v maximálním naplnění a spokojenosti, jak vaší, tak vaší duše!

Držím vám palce a jsem tu  pro vaše přání a dotazy

Krásné letní dny plné odpočinku a dobití „baterek“ vám přeje

Jitka Božena a její Jiná cesta

http://jitkabozena.cz/

Autorka je průvodkyně a terapeutka k vědomému a spokojenějšímu životu. Poskytuje osobní i on-line konzultace, výklady a terapie na tyto a podobná životní témata.

Tento článek smí být šířen v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky http://jitkabozena.cz/ a všemi dalšími aktivními odkazy v článku, včetně této poznámky.

Jitka Božena

„Nalézáš opravdu radost v práci, kterou děláš a v životě, který žiješ?“ Mým posláním je, že k této naplněnosti a spokojenosti provázím i ostatní, aby i oni našli odvahu jít cestou svého poslání a dovolili si být opravdu sami sebou. Více o mně si přečtete zde>>