Jak si správně přát? Víte, jak si správně přát, aby se nám naše přání opravdu plnila?

Každý si v životě něco přejeme, po něčem toužíme. Naše přání a touhy jsou vlastně naším životním motorem, který nás popohání, motivuje k výkonům, které bychom bez nich těžko podávali.

Přát si nebo toužit můžeme po konkrétních věcech hmotných, čímž může být například určitá kabelka, nové auto či nový dům.

Nebo si můžeme přát určité zážitky. Některé si také dnes můžeme koupit za peníze, jako například let balonem, welness víkend atd.

To jsou věci, které si můžeme koupit za peníze. Proto nás tyto přání a touhy vedou ke větší snaze peníze vydělávat nebo si najít lepší práci, kde budeme vydělávat více.

Pak si můžeme přát zdraví. To je velmi důležité a je to vlastně podstata všeho ostatního. Je to předpoklad pro všechno ostatní. I zdraví si do určité míry dnes můžeme koupit. Do určité míry.

Pak jsou ale další oblasti našich přání a tužeb, které už se koupit nedají. A pokud už jsme v životě něco pochopili, tak právě tyto hodnoty jsou pro nás nade vše výše zmíněné.

Samozřejmě kromě zdraví. Jenže, někdy si říkáme, ano zdraví je nejdůležitější. Ale co když jsme sice zdraví, co když k tomu máme třeba i všechno výše zmíněné, ale necítíme se naplněni? Necítíme se realizováni? Necítíme se šťastní?

A zde se dostáváme k tomu, jak si správně přát a co si vlastně přát.

Lidé si většinou přejí právě konkrétní věci. Nebo konkrétního partnera. Často říkají, že když nebudou mít přesně tohle nebo přesně tohohle, tak nebudou šťastní. Často tohle slýchám do svých klientů, ale i od svých kamarádek. A myslíte, že nakonec dostanou přesně to, co chtěli?

Jsou dvě možnosti. Ano i ne, ale…

Většinou nezískají. Protože takhle to nefunguje.

Napadá mě k tomu teď jedno pojednání. Je staršího data a pochází z Ruska, takže se nedivte: Jeden muž se každý den modlí k Bohu. „Pane Bože, prosím, tak moc bych si přál Žigujlíka. Prosím, ať mám Žigulíka.“ Každý den se takto modlí a nic. Umře, jde do nebe a tam mluví s Bohem. Říká mu „Každý den jsem se k tobě modlil a tys mě neslyšel! Nemohl jsi mi splnit mé přání? Proč?“ A Bůh ho vezme do veliké garáže, kde je nespočet krásných drahých aut a říká mu: „Tyhle všechny auta jsem tu pro tebe měl připravené, ale ty jsi pořád chtěl jen toho Žigulíka!“

Chápete to? Jde o to, že pokud si přejeme něco – jen to něco konkrétní, nemůže nám být dáno to, co si přejeme, protože to není pro nás zamýšleno, ale nemůže nám být dáno ani něco lepšího! Proč? Protože my si stále tvrdošíjně trváme na tom svém konkrétním!

Nebo jsme tak zaměření na to konkrétní naše vysněné, že kvůli tomu nevidíme kolem sebe nic jiného. Často kolem sebe máme v tu dobu mnoho dalších, třeba i lepších, příležitostí, ale my je nevidíme, protože se zaměřujeme jen na to své konkrétní.

Další možností je, že lidé to, co si přejí konkrétně, získají. Jenže… Většinou buď zjistí, že to vlastně takhle nechtěli. Nebo zjistí, že to raději nechtějí – zaleknout se toho, teď když už to konečně mají. Nebo se situace od doby, kdy si to začali přát, už změnila, oni se změnili – vyvinuli a že už tohle není to, co nyní chtějí. Nebo bohužel další možnost. Například si dlouho přáli dítě. Říkali, že jinak nebudou šťastní. Tak ano, narodilo se jim dítě, ale postižené…

Tohle jsou všechno možnosti, které se opravdu stali. Které mám ze svých zkušeností s mými klienty či svého okolí.

A jak tedy na to, aby se nám naše přání plnila a při tom abychom si nemuseli procházet takto těžkými a mnohdy i dost bolestivými zkušenostmi? Nebo abychom se netrápili, že nám se ta naše přání stále neplní?

Jde o to, za prvé, ujasnit si, co vlastě chceme, ale hlavně PROČ TO VLASTNĚ CHCEME? Jak se chceme cítit? Měli bychom pochopit, že není důležité, co máme a co nemáme, ale jak se cítíme.

Proto si vezměme papír a nakresleme si nebo alespoň napišme, JAK SE CHCEME CÍTIT, JAK CHCEME ŽÍT (ne přesně kde nebo v čem), ale JAK SE TAM CHCEME CÍTIT. Ne s kým konkrétně chceme žít, ale JAKÝ BY MĚL BÝT NÁŠ PARTNER, JAK SE V ŽIVOTĚ S NÍM CHCEME CÍTIT? A takhle budeme postupovat ve všech oblastech našich přání a tužeb.

A za druhé, měli bychom být otevření! Dívat se kolem sebe, rozhlížet se a vnímat všechny znamení a příležitosti, které na nás volají! Nebudeme se už upínat na ty striktně definované cíle, ale budeme otevření a vnímaví k příležitostem, které k nám denně přicházejí.

Pak je zcela jasné, že již velmi brzy zjistíme, že k nám přichází to, ne CO, ale JAK BYCHOM SI TO PŘÁLI a že je to možná v podobě, ve které bychom to dříve ani nečekali! To je pak ŠTĚSTÍ!:-) A často o to příjemnější, když přichází ve formě velmi milého překvapení:-)

Přeji nám všem, ať dokážeme stále lépe takto smýšlet a fungovat a ať se nám dějí krásné každodenní zázraky! Ať jsme opravdu šťastní a naplnění!

Krásné jarní dny!

Jitka Božena