Já to vydržím a budu se snažit a ono se to zlepší
Já to vydržím a budu se snažit a ono se to zlepší…
Hodně lidí si prožívá toto téma ve svém životě v partnerství. Ale spousta lidí také v práci. Ale také třeba v souvislosti se svými rodiči nebo dalšími členy rodiny, se kterými se „musí“ stýkat, se kterými „musí“ žít.
Je vám to povědomé? Také si to tak říkáte?
Spoustu lidí a hlavně žen takhle žije roky.
(Muži často také, ale většinou jen tu první půlku = jen to „Já to vydržím“)
Ano, spousta lidí takto žije a myslí si, že když něco „chvíli“ vydrží, tak to pak bude lepší. Doufá, že se to pak tím vydržením zlepší. Ale už se to někomu tím vydržením, a případně snažením se, zlepšilo?? Spíše ne, že?
Má cenu něco vydržovat a případně se snažit a říkat si, vždyť mě to tolik neubližuje, ono se to zlepší…?
Bohužel s tímto přístupem toho moc nevyřešíme. Sice navenek se můžeme tvářit a žit, jako že nám to nevadí. Jako že se to dá nějak vydržet. Že to není tak strašný. Vždyť přeci, jak se říká, jsou na tom lidi hůř… ale…!
Ale proč to tu píšu, proč toto stojí za to tomu zde věnovat článek, proč stojí za to se tomuto tématu v našich životech věnovat a proč stojí za to žít tak, bychom nežili tak, že něco vydržíme?
Protože tu jde o naše zdraví!
Sami sobě si můžeme namlouvat, že to není tak strašný a to vše výše zmíněné. Ale to si namlouváme tak říkajíc „na povrchu“. Ale v hloubi nás to užírá, pomalu rozežírá zevnitř. A pak se lidi diví, že přicházejí ty nejfatálnější nemoci, které manifestují tento problém do hmoty do těla.
A takhle těžké a zásadně důležité je tohle téma!
A tak, jak z toho ven? Jak to řešit?
Za prvé, hlavně se nebát a začít to řešit!
A k tomu, za prvé, si to uvědomit, přiznat, připustit, že já jsem v téhle situaci, že já teď žiju a funguju tímto způsobem a uvědomit si, jak mě to ničí, i když si namlouvám, že ne, tak opravdu to zdraví neošálíme!
Za druhé, jak to mohu tedy změnit?
Ideální samozřejmě je, když to mohu a dokážu změnit úplně fyzicky a odstranit příčinu. Odstranit ze svého života faktor, který mi to způsobuje.
Ale chápu, že ne vždy člověk takto radikální zásah je už připraven a má odvahu ve svém životě udělat.
Takže řešení postupné je:
Podívat se na sebe a přiznat si, jak teď aktuálně v této situaci pro sebe vypadám, kdo v této situaci jsem, což nemusí být vždy, v takové situaci, úplně příjemné zjištění a přiznání si. A pak to zlomit! Začít nacházet opět svojí sílu, najít a objevit svou esenci, sama sebe, kdo opravdu jsem a chci být a co potřebuji, o čem sním, jak bych chtěla žít…
Někdy při tom může pomoci si napsat „pohádku“ sama pro sebe, právě vycházející z odpovědí na tyto otázky a chodit se do ní regenerovat každou chvilku, kdy mě to napadne, kdy jen trochu pocítím tu potřebu.
Většinou je ale účinnější, když mám někoho, kdo mě na této nelehké cestě může pomoci mě podpořit, mi pomůže nalézt tu mou ztracenou sílu, objevit mou pravou esenci, může mi pomoci k zjištění, kdo opravdu jsem a chci být a co potřebuji, o čem sním a dát se mnou dohromady, jak chci vlastně žít.
Námět na tento příspěvek mi přišel právě ze zkušenosti s tímto tématem u svých klientek a klientů, takže pokud mohu, ráda s tímto pomohu i vám. Mám na to osvědčené metody, které vždy volím individuálně na míru konkrétní situace.
S jakýmikoli dotazy mě kontaktujte zde
Přeji vám, ať už nemusíte v životě nic vydržovat a o něco se neustále snažit s vidinou, že se pak něco změní a ať si dovolíte si užít svůj život krásně podle svých představ a to a ať vám je kolik chce a ať jste v jakékoli situaci. Vždy s tím jde něco udělat a vždy je to pak velká úleva a zdravotní regenerace.
Hodně sil!
P.S. A opravdu se nebojte se mě zeptat
Tento článek smí být šířen v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky http://jitkabozena.cz/ a všemi dalšími aktivními odkazy v článku, včetně této poznámky.
